Zdravím Vás,
ať už jste sem zavítali z webovky veilofmystery, která začala blbnout, nebo jste noví čtenáři. Na tomhle blogu najdete několik povídek, ať už s tématikou z těch starších Twilight fanfiction nebo novějších fantasy originálních nebo polooriginálních příběhů. Ať už je to jakkoli - vítejte a dobře se bavte!

Vaše Hollis
Ryoma zamračeně seděl na kameni u jezera, u kterého se rozhodli dnes přenocovat, než budou pokračovat dál ke Glecneru, bezmyšlenkovitě si hrál s nožem a kusem dřeva a pozoroval své muže, jak na travnatém břehu dělají hlouposti.
Tohle hejno havranů, jak jeho gardě říkali vystrašení lidé, je ve skutečnosti jen klubko hravých koťat, pomyslel si otráveně.
Uvažoval, že jim to půjde zatrhnout, ale neudělal to. Za chvíli zapadne slunce a oni dají pokoj. Navíc to, že to byl Rhue, kterého právě Rec držel kolem krku a snažil se ho dovláčet k vodě za hlasitého povzbuzování ostatních gardistů, bylo něco, do čeho nebylo radno vstupovat. Kdyby se mu snažili ublížit, bylo by to něco jiného. Ale všichni se smáli, i ten kluk.
Dostal se mezi ně – trvalo mu to skoro čtyři měsíce, ale byl jedním z nich. Jejich Mazlíček. Benjamínek, kterého bez ustání popichovali, a on jim to vracel stejnou mincí. Ze začátku si Ryoma myslel, že je Rhue hlupák, když se s nimi pouštěl do těch slovních soubojů, ale ukázalo se, že to bylo přesně to pravé. Možná ho neměli docela rádi, ale rozhodně toho drzého kluka tolerovali. Ještě před pár týdny by o něčem takovém ani nesnil.
Rhue se Recovi vysmekl a nějakým kouzlem se mu podařilo strčit do vody jeho. Smál se spolu s ostatními, zatímco Rec se drápal v mokré košili na břeh. Ryoma zpozorněl, když Rhua viděl, jak nejistě chytá balanc. I ten jeho smích byl po okrajích roztřepený a nucený, na čele se mu perlil pot.
Pozoroval to už delší dobu – od té doby, co ho našel spát na věži, kam si novic rozhodně nešel schrupnout. Ten kluk byl vyčerpaný a jel na rezervy. Balancoval na okraji a Ryoma nervózně očekával, kdy přepadne. Když se mu snažil uvolnit režim, málem způsobil katastrofu v tom křehkém příměří, které teď v gardě zavládlo. Jenže s takovouhle padne ten mladík k zemi ve chvíli, kdy se to bude nejméně hodit a někdo za to zaplatí.
Chlapi se ještě chvíli pošťuchovali, ale potom se konečně setmělo a oni se přidali k Ryomovi u ohně. Dovolil si trochu povolit napětí a vtipkoval s Alavem, který seděl vedle něj.
Sebastian zavětřil příležitost a začal do něj rýt, aby zazpíval. Ryoma byl v dobrém rozmaru, a tak po chvíli povolil a spustil. Zpíval starou baladu o válce mezi dvěma rody, které se přetahovaly o jeden trůn. Když Sebastian poznal nápěv, začal k tomu hrát na flétnu.
Ostatní rytíři je mlčky poslouchali. Velitel moc často nezpíval.
Když skončili, zachytil Ryoma pohled mladého Rhua. Zíral na něj těma svýma uhrančivýma šedýma očima, jakoby ho viděl poprvé v životě.
Otráveně před tím pohledem uhnul a k další písni už se přemluvit nedal.
 
***
 
Ještě se zpátky na Glecneru ani pořádně nenajedli a už vyjížděla černá jízda z hradní brány znovu. Tentokrát nejeli daleko. Dostali tip na sklad pašeráků, a tak nebylo na co čekat. Chytat pašeráky bylo jako chytat mlhu.
Měli štěstí, zastihli je přesně tam, kde měli být, a strhla se bitka. Nebylo účelem udělat tu jatka, naopak – potřebovali je živé, aby je mohli vyslechnout.
Gardisté, pamětni rozkazů, se drželi zkrátka a tak utržili více ran, než kdyby mohli pašeráky pacifikovat bez ohledu na následky.
V přízemí už bylo dobojováno a Ryoma úkoloval rytíře, jak nakládat se zajatci. Po chvíli si všiml, že tu nejsou všichni.
„Rhue!“ křikl na mladíka, který napůl spal ve stoje u stěny. Trhl s sebou, jako kdyby ho přistihl při krádeži. Samozřejmě, že to pískle nikdy nepřizná, že má dost. Nepřizná to ani sám sobě! „Kde je Tichus s Thyssenem?“
Rhue přimhouřil na dvě vteřiny oči, pak se otočil na podpatku a vyběhl z místnosti. Ryoma zaklel a utíkal za ním. Jeho paty zahlédl v poslední chvíli na vrcholku schodiště.
Když dorazil do patra, byl už Rhue dávno pryč. Ryoma ale šel za hlukem, který se ozýval z jedné z ložnic.
Trvalo mu pouhý okamžik, než zhodnotil situaci.
Thyssen ležel na zemi, z rány na hlavě se mu řinula krev, ale kromě mrákot mu nic závažného nebylo. Rhue a Tichus ale bojovali s dvěma pašeráky, kteří jim dole vyklouzli. Novicův protivník měl v ruce dýku a tak byl mladíkův meč spíš zátěží, než pomocníkem. Zločinec, který stál naproti Tichovi, měl místo zbraně pohrabáč z krbu. Ten ale mohl být stejně smrtelný, jako nejostřejší meč.
V momentě, kdy Ryoma vešel, se Rhue v ladné smyčce dostal pašerákovi za záda a jílcem meče ho udeřil do zátylku, takže se v mdlobách sesul k zemi. Stejně jako tolik gardistů ve cvičebně, udělal zloduch tu chybu, že Rhua podcenil a dovolil mu, aby ho přelstil a překonal svou mrštností.
To Tichus měl větší problémy. Jeho protivník byl lepším bojovníkem než ten, který se kácel k zemi. Tichus se jako vždy nechal strhnout bitevní vřavou a ztrácel hlavu. S rykem vyrazil do odvážného útoku, ale zapomněl se krýt.
Zatímco rytířův meč letěl k pašerákovi, ten uhnul a jeho pohrabáč měl volnou cestu k Tichově srdci.
„Pozor!“ vykřikl velitel a vrazil do místnosti, jenže už bylo pozdě. Byl od nich moc daleko.
Rhue to ale viděl taky a vrhl se mezi Ticha a smrtelnou ránu, která k němu mířila.
Odstrčil ho stranou a improvizovaná zbraň minula svůj cíl. Oba gardisté se zřítili k zemi, zatímco velitel dorazil rozptýleného pašeráka.
Potom se otočil na své muže. Tichus už se zvedal ze země, zuřil.
„Už jsem ho měl! Nepotřeboval jsem pomáhat, Mazlíčku!“ vztekal se, zatímco Rhue ležel dál na podlaze, držel se za levý bok a lapal po dechu.
„Zachránil ti život, ty pitomče!“ obořil se na něj Ryoma a tvrdě do něj vrazil, když se skláněl nad mladíkem, který pořád nevstával, zato s očima pevně zavřenýma sípal, v obličeji popelavě bílý. „Jsi zraněný.“
Mladík zavrtěl hlavou a konečně otevřel oči, měl je plné slz. „Jen mě škrábnul, nic to není, pane,“ dostal ze sebe tak tiše, že ho Ryoma sotva slyšel, i když měl obličej kousek od toho jeho.
Nevěřil mu, ale nemohl se tu s ním přehadovat o tom, jak moc je nebo není zraněný. „Tak vstávej.“ Popadl ho za ruce a pomohl mu na nohy. Mladík slabě zasténal a zavrávoral, ale jakmile stál pevně na nohách, nenechal na sebe šáhnout a hrdě vypnul ramena.
Tichus, který už se zklidnil, mu podal jeho zbraň. „Díky, Mazlíčku,“ hlesl a tvrdě mu koukal do očí. „Máš to u mě.“
Rhue jen přikývl, ale neodpověděl mu. Nepomohl ostatním, když svazovali zajaté pašeráky, jen se čelem opíral o svalnatý krk svého vraníka a mumlal si něco ve staré řeči.
Ryoma ho sledoval, jak se po cestě vší silou drží v sedle, ale když předali koně podkoním, zmizel, aniž by se připojil k ostatním zraněným, kteří se začali ošetřovat.
 
Až za dlouhé hodiny ho našel ve cvičebně, schovaného za balíky slámy, jak se v nové košili třesoucíma rukama snaží zašít díru v černém kabátci se stříbrným vyšíváním. V bledém obličeji vystupovaly tmavé kruhy pod očima víc, než kdy dřív. A přestože se tak vytrvale snažil, i Ryoma by uniformu vyspravil líp.
Zkontroloval, jestli nekrvácí na boku, kde byl poraněn, ale košile byla bez poskvrnky.
Sebral mu zničený kabátec a podepřel ho, aby ho odsud mohl odvést. Pod látkou košile cítil Ryoma obvazy, které Rhuovi pevně stahovaly celé tělo. Nedokázal si představit, že by se takhle mohl ošetřit sám. Ale kdo jiný by to udělal?
Rhue se kupodivu nebránil, když ho vedl do Noclehárny, kde ho položil na jednu z postelí, přestože věděl, že spává na horním lůžku palandy u stěny.
Mladík se poslušně stočil do klubíčka a nechal se přikrýt, zatímco se klepal zimnicí.
Gardisté, kteří byli v místnosti, neřekli jediné slovo. Nikdo neprotestoval, že mu obsadil jeho postel. Nikdo se nesmál, že je Mazlíček konečně na kolenou. Od Thyssena věděli, co se stalo v horním patře pašeráckého skladu.
Tichus s obvykle nasupeným výrazem beze slova stáhl ze své postele další pokrývku a přidal ji k té, kterou už byl Rhue přikrytý.
„Dohlédni na něj,“ řekl mu tiše Ryoma. „Jestli se zhorší, přijď pro mě.“
Zlostný gardista s rukou položenou na mladíkově rameni jen přikývl, aniž by se na velitele otočil.
15.04.2015 18:06:45
hollis
NEJNOVĚJŠÍ KAPITOLY:
1. - 5. kapitola VSK
(15. 4. 2015)
Musíte hledat, ale jsou t

9. kapitola SDG 
(7. 2. 2015)
Oblíbené stránky
Něco jako dvojče blog. Múžete si vybrat, nové kapitoly budou stejné tady i tam.
Fanfiction a jiné...

 
On autor byl vůl a překladatel není, rozumíte, proto to tak je.

- Jan Werich -
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one