Zdravím Vás,
ať už jste sem zavítali z webovky veilofmystery, která začala blbnout, nebo jste noví čtenáři. Na tomhle blogu najdete několik povídek, ať už s tématikou z těch starších Twilight fanfiction nebo novějších fantasy originálních nebo polooriginálních příběhů. Ať už je to jakkoli - vítejte a dobře se bavte!

Vaše Hollis
Zabouchl dveře auta a ještě ze zadního sedadla vzal tašku, než auto zamkl a vykročil k ordinaci. Někdo tam na něj ale čekal a on se překvapeně zastavil uprostřed chodníku.
Štíhlá blondýna nejistě přešlápla a se sklopenýma očima zamumlala: „Ahoj, Danny.“
Žaludek se mu sevřel dlouho potlačovanou zlobou a den se náhle stal ještě horším, než se zdál ráno. S takovým tempem do večera spáchá sebevraždu.
„Čau,“ houkl a pokračoval dál ke dveřím domu. Přál si, aby pochopila a odešla. Ale ona věděla, že ji nechce vidět, už když sem šla.
Zhluboka se nadechla. „Našla jsem mezi svými věcmi nějaké tvoje papíry. Donesla jsem ti je.“ Otočil se a viděl, jak k němu natahuje papírovou složku. Vzal si ji.
„Díky,“ houkl dutě. Na chvíli mezi nimi zavládlo napjaté ticho. „Potřebuješ ještě něco, Meredith?“ zeptal se nakonec Daniel a pevně doufal v zápornou odpověď. Ani několik měsíců po jejich rozchodu nebylo setkání s ní méně bolestivé, jak všichni předvídali. Spíš v něm bylo stále víc hořkosti.
Nejistě jí zacukal koutek, ale nakonec se ústa neustálila v úsměvu a zůstala obezřetně zamračená. „Vlastně ne,“ zavrtěla hlavou. „Máš dnes narozeniny, ne?“
Vrhl na ni prázdný, nic neříkající pohled. „Měla jsi vždycky paměť na data, Mer.“
Kývla hlavou. „Všechno nejlepší.“
Tentokrát mu v očích zasvítila téměř až zloba. „Děkuju moc,“ sykl ironicky. Za jejich manželství oslava znamenala večeři ve dvou a velmi dlouhou, probdělou noc. Vyjma loňského roku. Letos se večeře změnila na snídani a probdělá noc se bude konat maximálně za účelem zardoušení nějakého nevinného kolouška. Určitě to v tom nějaká ta ironie byla. Ale když si vzpomněl na rozesmátý obličej Tiny, která si evidentně užívala, že ho může provokovat svou dobrou náladou, musel se usmát. „Promiň,“ potřásl hlavou, „víš, jaký mám ke gratulacím vztah,“ připomněl maličko alibisticky. Hádka s Meredith mu vůbec nepomůže, ale tak docela nemohl předstírat naprostou lhostejnost.
„Vím,“ přisvědčila a znovu se na chvíli odmlčela. „Slyšela jsem, že teď někoho máš,“ vyhrkla najednou.
Na chvíli ztuhl a přemýšlel, proč mu vadí, že si to myslí taky, přestože už neměl žádný důvod se jí zpovídat. Odfrkl si a potřásl hlavou. „Neměla bys věřit všemu, co slyšíš,“ poučil ji.
„Máma říkala, že ji viděla. Je prý dost mladá.“
Stiskl rty a zadíval se na svou bývalou ženu s povytaženým obočím. „A už vůbec bys neměla věřit tomu, co o mně vykládá tvoje matka,“ pronesl chladně.
Rozpačitě sklonila hlavu. „Mrzí mě, jak se k tobě chová. Mluví o tom celé město.“
„Toho jsem vážně ještě nevšiml!“ odsekl nabroušeně. „Ale ty přece nejsi za Sylvii zodpovědná,“ dodal mírněji.
„Nevím, proč to dělá. Nechápu to,“ zavrtěla hlavou a upřela na něj lítostivý pohled.
Jak na ni mohl být naštvaný, když se takhle dívala? „Netrap se tím, Meredith. Vyřídím si to sám,“ vzdychl a vykročil ke dveřím, aby odemknul.
„Je mi to líto, Danny, nechtěla jsem, aby to takhle skončilo.“ Zastavil se s pohledem upřeným na dřevo dveří. „Nikdy jsem si nemyslela, že… Že ti něco takového udělám.“
Dlouho mlčel a díval se před sebe. „Zapomeň na to. Skončilo dávno předtím, pokud vůbec kdy něco bylo.“
„Tys to dítě chtěl, že ano?“ zeptala se tiše.
Otočil se a zadíval se jí do tváře. Vlastně mu jí bylo líto, nebyla tou špatnou. Vlastně nikdo z nich nebyl, jen se v tom milostném chaosu časem všichni přestali orientovat. „Tím by se nic nezměnilo, Mer. Byli jsme příliš mladí a snažili se vytvořit vztah z ničeho.“
„Proč tohle říkáš?“ podivila se. „Byl jsi tak naštvaný, když jsem ti to řekla. Máš právo být naštvaný.“
Musel tenhle rozhovor ukončit dřív, než jeho sebeovládání selže. Ve skutečnosti byl pořád naštvaný. Byl tak vzteklý, že by je nejradši oba zabil, protože mu rozbili jeho iluzi šťastného života. Ale nemohl stále přešlapovat na místě, musel jít dál. A oni taky.
„Kdybych měl být pořád naštvaný, Meredith, musel bych Anguse zabít. Ale nezapomínej, že my jsme mu kdysi udělali téměř to samé. Nejsem pokrytec.“
„Tenkrát to bylo jiné,“ hlesla Meredith.
„V čem jiné?“ zeptal se útočně. „V tom, že jsme byli na vysoké – ještě napůl děti? V tom, že jsme všichni dělali hlouposti? Že jsme udržovali šílený trojúhelník? V tom, že jsi mi lhala?“ nevesele se uchechtl. „Možná ta jenom vysoká a tvé těhotenství.“
„Danny…“ začala.
Ale přerušil ji. „Víš co? Je to pravda – někoho mám. Jmenuje se Martina a já opravdu doufám, že mi to tentokrát vyjde.“ To byla lež. Tina byla tak nevyzpytatelná, že kdykoli si myslel, že se jen přiblížil hranicím těch hloupých obranných zdí, kterými se obalila jako dekou, stáhla se a všechno bylo jen horší. Jako nějaké vyděšené, zraněné zvířátko, které se bojí všech ostatních. Jenomže se tak chovala jenom k němu. Možná za to mohla ta naprostá nenormálnost jejich vztahu. Její rozporuplný pohled, když dnes ráno odcházel, to jen dokazoval.
Zatímco o tom přemýšlel, Meredith se upřeně dívala někam na jeho krk. „Přeju ti to,“ zamumlala dutě.
Zvedl obočí. „Páni, to znělo vážně přesvědčivě, Meredith!“ zvolal kousavě. „Proč se vůbec snažíme spolu mluvit, když si nemáme co říct?“
Trhla s sebou. „Všichni to tak dělají. Budeme dál přátelé a tak,“ zamumlala polohlasem.
Ohromeně se na ni podíval a zavrtěl hlavou. „Ne, nebudeme,“ řekl rozhodně.
„Proč ne?“ hlesla tiše. „Nemůžeš nám odpustit?“
Nakrčil nos. „A nemůžeš se na mě ty přestat dívat jako na monstrum? Ty nemůžeš změnit, co cítíš k Angiemu a já nemůžu změnit, co jsem.“
„Jsi Danny,“ řekla rozhodně, ale hlas se jí třásl.
Odfrkl si. „Nech toho,“ zavrtěl hlavou, „vím, co jsem.“ Potřásl hlavou. „Měla bys jít, Meredith. Musím otevřít ordinaci.“
„Nechci, aby to bylo takhle, Danny. Opravdu mě to mrzí.“ Skousla si spodní ret. „Hodně štěstí,“ popřála mu nakonec s povzdechem a natáhla k němu ruku.
Zaváhal, ale potom ji stiskl, jeho vstřícné gesto mu ale jen způsobilo další bolest. Okamžitě ji pustil. „Proto jsi sem přišla?! To je ubohé, Meredith!“
Zezelenala. „Ne! Já… Omlouvám se, tohle jsem nechtěla… neuvědomila jsem si, že…“
„Běž pryč, Meredith,“ sykl zlobně Daniel. „Prostě vypadni!“
„Omlouvám se,“ hlesla otřeseně. „Nechtěla jsem, aby ses to…“
„Vypadni!“ zavrčel hlubokým hlasem. Ruce se mu třásly, že se téměř netrefil do klíčové dírky, aby odemkl dveře.
„Promiň,“ zopakovala a konečně odešla.
Konečně se mu podařilo otevřít dveře a vpadl dovnitř. Zavřel za sebou a opřel se o desku dveří zády. Hlavě mu tepala jediná myšlenka: Budou se brát. Budou se brát.
Když své bývalé ženě stiskl ruku, všimnul si zásnubního prstenu… Všechno nejlepší k narozeninám, Danny!
 
NEJNOVĚJŠÍ KAPITOLY:
1. - 5. kapitola VSK
(15. 4. 2015)
Musíte hledat, ale jsou t

9. kapitola SDG 
(7. 2. 2015)
Oblíbené stránky
Něco jako dvojče blog. Múžete si vybrat, nové kapitoly budou stejné tady i tam.
Fanfiction a jiné...

 
On autor byl vůl a překladatel není, rozumíte, proto to tak je.

- Jan Werich -
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one