Zdravím Vás,
ať už jste sem zavítali z webovky veilofmystery, která začala blbnout, nebo jste noví čtenáři. Na tomhle blogu najdete několik povídek, ať už s tématikou z těch starších Twilight fanfiction nebo novějších fantasy originálních nebo polooriginálních příběhů. Ať už je to jakkoli - vítejte a dobře se bavte!

Vaše Hollis
Lidé mu jeden po druhém přáli upřímnou soustrast a odcházeli, ale on je neposlouchal – nepotřeboval jejich soucit. Potřeboval ji a ona byla pryč. Už navěky. A jediné, co mu po sobě nechala, byl malý uzlíček vyžadující jeho neustálou pozornost. Za tenhle zázrak oba zaplatili příliš vysokou cenu.
Nakonec zůstal na hřbitově úplně sám.
Zůstal sedět na jedné z židliček rozestavěných kolem čerstvého hrobu a zíral na chladný náhrobek, který nesl jméno jeho ženy a nejlepší přítelkyně. V prstech si pohrával se zlatým přívěškem půlkruhovitého tvaru, jenž pasoval k tomu jeho. Jenomže v rekam, co mu po ní zůstal, nezbyla žádná energie. Nikdy o ničem takovém neslyšel. Žádný hostitel ještě nenechal svého vlka zemřít, nebo spíš se žádný vlk nenechal zabít. Duše vlků byly nesmrtelné, přecházely z jednoho majitele rekam na druhého. Až na tohohle, ten svou cestu skončil. Bílá vlčice už byla volná…
Doteď cítil žár v hrudi a skličující bolest v lebce, která ho zasáhla, když odešla. Už podruhé ve svém životě prožil něčí smrt a podruhé to bylo nesrovnatelně horší. Protože ženu, jejíž život závisel na přítomnosti této vlčice, miloval víc než sebe, víc než cokoli na světě, ale ona bojovala tak dlouho a tak tvrdě, že už jí nezbylo dost sil, aby kvůli němu vybojovala tu poslední bitvu – nedokázala svoji vlčici udržet při životě a zemřela sotva pár minut po ní. Opustila ho.
A nejen jeho, připomněl si. Teď tu byla i jejich dcera. Přestože se teď cítil osamělejší než trosečník na opuštěném ostrově, nikdy už nebude sám. Jen kvůli tomu malému tvorečkovi stálo za to znovu se nadechnout a prohnat svými plícemi vzduch, protože tu pro ni musel být. Neměla nikoho jiného.
Prostor kolem něj se zavlnil a on sebou nepatrně trhl, když se vedle něj posadil muž, který kdysi býval jeho nejlepším přítelem. Nemluvili spolu příliš dlouho – na dva roky se mezi ně postavila zloba a tvrdohlavá ukřivděnost.  Ani teď nepromluvil, nepřál mu soustrast jako všichni ostatní. Možná věděl, že tu hloupou společenskou frázi slyšel dnes už tolikrát, že se mu zažrala do každé buňky těla a křičela na něj, co už dávno věděl – že ONA je mrtvá.
Dlouhou chvíli vedle sebe seděli mlčky a nechali ticho, aby mezi nimi znovu vytvořilo mosty, které byly zničeny.
„Nevzpomínám si,“ promluvil nakonec Daniel, aniž by spustil oči z místa jejího posledního odpočinku, „kdy jsem se do ní zamiloval. Nevzpomínám si na ten okamžik, ten úsměv nebo větu, která mě přiměla jí otevřít srdce. Prostě jsem si najednou uvědomil, že jsem naprosto ztracený,“ odfrkl si, zavrtěl hlavou a svěsil ramena. „Byl jsem v tom tak dlouho sám, že už jsem nevěřil, že ji získám. Ztratili jsme tolik času z toho mála mlčením…“
Nápis na náhrobku se zaleskl, když na jinovatku, kterým byl pokrytý, zasvítilo slunce. Dnes byl jediný den této zimy, kdy mrzlo.
 
 
Martina Sulina
16. 1. 1986 – 31. 12. 2011
Milovaná manželka, přítelkyně, matka.
 
NEJNOVĚJŠÍ KAPITOLY:
1. - 5. kapitola VSK
(15. 4. 2015)
Musíte hledat, ale jsou t

9. kapitola SDG 
(7. 2. 2015)
Oblíbené stránky
Něco jako dvojče blog. Múžete si vybrat, nové kapitoly budou stejné tady i tam.
Fanfiction a jiné...

 
On autor byl vůl a překladatel není, rozumíte, proto to tak je.

- Jan Werich -
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one